Měly by mě motivovat úspěchy i neúspěchy, nebo jen úspěchy?
Když se zamyslím nad tím, co nás vlastně pohání kupředu v našem profesním životě, přemýšlím o tom, jestli by nás měly motivovat jen úspěchy, nebo jestli bychom měli brát v potaz i naše neúspěchy. V dnešním světě podnikání a kariérního růstu se často zdá, že úspěch je jakýmsi zlatým standardem, na který se všichni snažíme dosáhnout. Ale co když nám neúspěchy mohou nabídnout ještě cennější lekce? Může být selhání stejně důležitou součástí našeho učení a růstu jako úspěchy? Není to paradoxní, že právě ty momenty, kdy se něco nepodaří, by nám mohly ukázat naši skutečnou odolnost a schopnost adaptace? Měli bychom se tedy spoléhat pouze na radost z vítězství, nebo bychom měli zahrnout také reflexi našich chyb a nezdarů do našeho motivujícího procesu? Jak se na to díváte vy? Jak vám vaše neúspěchy pomohly v podnikání nebo kariérním růstu? Myslíte si, že je důležité mít oba tyto aspekty na paměti? Jak vybalancovat oslavu úspěchů s učením se z neúspěchů? Případně má někdo zkušenosti s tím, jak ho neúspěchy motivovaly k dalšímu posunu vpřed?
