Může být práce z domova špatná pro můj osobní život?

Práce z domova má určitě své výhody, ale taky spoustu nevýhod, které často ignorujeme. Mám pocit, že ta svoboda a flexibilita je fajn, ale když nejsou jasně dané hranice mezi prací a osobním životem, může to fakt zamíchat s psychikou a vztahy. Často se mi stává, že místo abych si užil volno, tak pořád myslím na práci. Sezení doma, bez kolegů kolem sebe, mi dává pocit osamělosti. Ztráta kontaktu s lidmi je reálná, protože když nejsi v kanceláři, tak se tolik nevídáš a nezapomeneš jak je to skvělé mít kolem sebe lidi. S produktivitou je to tak – někdy se mi daří, jindy se nemůžu soustředit na práci kvůli rozptýlení doma. Vytvořit si nějaký režim je těžké, ale snažím se oddělovat pracovní čas od osobního víc než dřív. Takže ano, může to vést k vyhoření a celkově to může ovlivnit naše mezilidské vztahy. Je dobré mít na paměti i tyhle aspekty.

Práce z domova má rozhodně svý plusy i minusy. Jakože jo, je super si ráno přispat a nemusíš se trmácet na dopravu, ale osobně jsem zjistil, že to může být fakt osamělý. Hlavně když se ti nechce moc vycházet ven nebo potkávat lidi. Začal jsem mít pocit, že mi chybí ten běžný kontakt, co jsem měl v kanceláři. A dřív jsem se s kolegy potkával i po práci, ale teď to jde těžko, když všichni sedíme doma.

S produktivitou to mám tak napůl. Někdy se soustředím líp, ale mnohdy mě rozptýlí navařená večeře nebo Netflix. Musel jsem si stanovit jasný hranice – jakože po x hodinách už nic nedělám a jdu ven na procházku nebo za rodinou. Jinak se to blbě odděluje.

Pokud jde o syndrom vyhoření, tak to určitě platí. Když nemáš jasně dané hodiny a vše se ti míchá, tak je těžký si odpočinout a můžeš skončit přepracovanej a unavenej. Takže jo, je to trochu boj udržet si zdravou rovnováhu mezi prací a osobním životem.